Roxie a já jsme seděly v kanceláři, dívaly se na sebe a přemýšlely o našich možnostech.

„Neměli bychom ho s tím obtěžovat,“ řekla Roxie.

„Nemůžete mu to tajit věčně. Představte si, že by se to dozvěděl odněkud jinud,“ namítla jsem.

Náš rozhovor přerušily kroky a Roxie se na pohovce narovnala, zatímco já jsem se opřela o stůl.

Vešel Dexter. Podíval se na nás obě.

„Tohle se mi nelíbí,“ zamračil se.