„Není to tak, jak si myslíš,“ snažím se vysvětlit, když mi pomůže se osušit a převléct. Teď mi pečlivě a jemně fénuje vlasy. Připomíná mi to tu noc po Hadím doupěti.

Klopí zrak a z jeho výrazu se nedá nic vyčíst. Vzpomínám si, co jsem řekla minule.

„Věř mi, nesnažím se zabít. Ztratila jsem vědomí a pokusila jsem se vstát, ale pamatuju si, jak mi uklouzla ruka. Nevím, co se stalo…“ Hlas se mi vytrá