„V takové chvíli nemůžeš být sama.“

„Věřím, že musím,“ řekla jsem.

„To je neuvážené,“ řekl a oči mu ztvrdly – ne nepřátelsky, ale to zklamání z nich bylo zřejmé. Srdce se mi stáhlo a já odvrátila zrak, neschopná vydržet jeho pohled. Udělal krok ke mně a já couvala, dokud jsem nenarazila do stolu a nesevřela rukama jeho okraj. Nemůžu jít s ním.

„Myslel jsem, že se blížíme k fázi přijetí,“ pronesl t