„Čekala jsem tam deset minut,“ řekla Roxie.

„To je všechno?“ Zvedla jsem obočí. „Tak jaký mělo smysl se s nimi tam setkat?“

„Vicky řekla, že je to v pořádku, že už můžu jít.“

„Byla to kancelář. Byla tam místa k sezení, takže vím, že se konala schůzka. Nehádala jsem se a odešla jsem.“

„To jsem si myslela. Proto jsem tam upustila svůj náramek.“

„Roxie, ty jsi génius!“ Usmála jsem se, ale pak mě napa