Valentina

Netrvá dlouho a začnu se probouzet, když se v dálce ozývají tiché hlasy. Hlasy, kterých bych se podle všeho měla bát, ale když se mé tělo začne hýbat a ruce mi vyletí, aby mi mnuly rozespalé oči, uvědomím si, že je mi to vlastně úplně jedno. Pak mě ale něčí ruce rychle popadnou za zápěstí a donutí mě zamrkat, jak se snažím zaostřit rozmazaný zrak.

„Opatrně, zlato, nemni si je tak silně,“