Valentina

Když se druhého dne ráno probudím, vítá mě takřka jen povědomý pár oříškově modrých očí a hnědých vlasů. Na tváři mu hraje jemný úsměv, když se Zar přesune, aby se posadil na kraj postele. Cassian a Dorian už jsou z pokoje pryč a nechali mě v té obrovské posteli úplně samotnou.

„Dobré ráno, Bambino (Zlato),“ zašeptá Zar a sleduje, jak se pomalu posadím, přičemž si stále mnu oči od spánku