Valentina

Proplouvám na pomezí vědomí a nevědomí, když tu náhle na svém těle ucítím pár teplých rukou. Okamžitě otevřu oči, abych zjistila, kdo to je, jen abych spatřila svého dědečka. V očích se mu zračí čirá hrůza, zatímco se probírá svazkem klíčů. Hledá ten, který by mě zbavil pout.

Místnost se stále otřásá a já to neustále slyším. BUM!

„Ach, moje měsíční hvězdo, tak moc… tak moc se omlouvám. D