**Valentina**

Hluboké, hluboké nádechy. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Přesně tak. Ale do prdele, srát na všechny tyhle kecy.

„DO PRDELE!“

Se zaťatými zuby si podepřu už tak obrovské břicho. Vzápětí mě jako nákladní vlak zasáhne další vlna kontrakcí. Krátce nato uslyším hlas svého manžela. Doriana.

„Valentino? Zlato? Je tam všechno v pořádku?“

Snažím se soustředit na dýchání. Na totéž, které jsem