„Jsi si jistá, že budeš v pořádku? Můžeš tu pár dní zůstat,“ řekla jsem Fioně.

Přikývla a stála přede dveřmi. Její drobný úsměv nedokázal skrýt tmavé kruhy pod pohaslýma očima. „U rodičů mi bude dobře. Neboj se. Už jsem u nich nějakou dobu nebyla. Chybí mi.“

S povzdechem jsem ji vtáhla do objetí. „Dávej na sebe pozor a dej mi vědět, kdybys cokoliv potřebovala. Jasné? A s Prestonem si nedělej star