„Jsem přímo tady. Nic se nestalo,“ zašeptala jsem a prohrábla mu prsty jeho tmavé prameny. Naklonil se, otřel se mi obličejem o krk a vtiskl mi polibek tam, kde mi tepal puls. Projelo mnou zachvění.

„Už se nikdy nevystavuj nebezpečí, cuore mio. Prosím,“ zamumlal. Jeho horký dech mě ovíval na citlivé kůži.

„Nevystavím.“ Vidět ho takového mi nedělalo dobře. Jak to, že můj vždycky silný Di Costa kvů