„Jsem plná.“ Odtlačila jsem lžíci, kterou mi držel u rtů.

Přimhouřil oči. „To nejsi. Od poledne jsi nic nejedla. Teď to dojez, pak ti podám léky.“

„Můžu si je vzít sama,“ zamručela jsem a pokusila se odtáhnout z jeho klína. Ale ta zatraceně silná paže mě pevně tiskla k němu.

Po našem rozhovoru se ke mně začal chovat jako k dítěti. Převlékl mě, přinutil mě vypít sklenici džusu, a když jsem chtěla