Krev mi v žilách ztuhla. S kapkou slzy stékající po tváři jsem tam stála jako přimrazená. Srdce se mi na okamžik zpomalilo, než mi začalo bušit do žeber. Ruce se mi třásly podél těla, když jsem si uvědomila, kdo přede mnou stojí.

Viktor Sokolov.

Muž, před kterým jsem utíkala, na mě čekal v mém vlastním domě.

Nohy mi klopýtly dozadu, do zad mě uhodily studené dveře a nenechaly mi úniku.

„Vy...“