Torin – úhel pohledu

Brnění v mém zápěstí neustupovalo, bez ohledu na to, kolikrát jsem si ho mnul. Bylo to, jako by se samotné pouto druhů vypálilo do mé kůže a ocejchovalo mě připomínkou mých selhání.

Ne po tom, jak jsem ho zpřetrhal. Ne po tom všem, co jsem jí udělal.

Nějaká zahořklá, nenávistná část mého já si myslela, že přesně tohle si zasloužím – cítit teď to volání druha, ostré a nepopirat