Pohled Torina

Železný spár nespal celé dny.

A já také ne.

Hlídky neustále rotovaly podél hranic a jejich přítomnost byla tak stálá, až se stala součástí krajiny – štěrk skřípající pod botami v kteroukoli hodinu, tiché hlasy šeptající hlášení, bzučení ochranných pečetí, které se znovu a znovu posilovaly. Nikdo si nestěžoval. Nikdo to nezpochybňoval.

Trávil jsem tam značnou část dne, obcházel jednot