Pohled Torina

Pod mými botami klouzala krev.

Sotva jsem to vnímal, jak jsem se probíjel poslední linií vyvrhelů, která mě dělila od sídla smečky. Plíce mi hořely, každý nádech páchl kouřem a železem, ale adrenalin mě hnal kupředu ještě dlouho poté, co mě tělo mělo zradit.

Cora.

Ta myšlenka byla jako nůž vražený do hrudi.

Její výkřik – ten výkřik – mi stále zněl v uších, dokonce i přes vřavu bitvy.