POHLED DAPHNE

Od chvíle, kdy Raina vyšla z restaurace a ani se neohlédla, jsem věděla, že je něco špatně.

Nepráskla dveřmi. nezvýšila hlas. Nevyhrožovala mi ani mě neponižovala způsobem, jaký jsem napůl očekávala. Prostě vstala, s děsivým klidem si řekla své a nechala mě tam sedět s mými nejistotami obnaženými na vyleštěném ubruse.

Domů jsem se vracela rozrušená.

Když jsem dorazila, matka už seděl