~Raina~

Vzbudila jsem se ve čtyři ráno, jako by to byl nějaký trest. Žádný budík. Žádný hluk. Jen jsem prudce otevřela oči do tmavého stropu své ložnice a srdce mi tlouklo tři údery před mým mozkem, pořád jsem utíkala z mostu, který jsem opustila před dvěma hodinami.

Chvíli jsem tam ležela, zírala do prázdna, mé tělo se rozhodovalo, jestli už skončilo s tím adrenalinem. Neskončilo. Ruce jsem měla