~Kaelen~

Wyatt mi shodil složku na stůl v osm ráno bez zaklepání, což věděl, že toleruju, a dělal to přesně proto, že věděl, že to toleruju. Ve druhé ruce držel kávu a tvářil se tak, jak se tváříval, když odvedl důkladnou práci, na kterou byl pyšný, a čekal, až to ocením.

Podíval jsem se na složku. Pak na něj.

„Siréna,“ řekl.

Přitáhl jsem si složku k sobě.

Byla komplexní. To byla první věc – žádná