~Raina~

Dubaj do nás udeřila jako zeď.

Nejen to vedro, i když to vedro bylo okamžité a absolutní, takové to, co se na vás natlačí v okamžiku, kdy se otevřou dveře letadla, a takové, které mělo spíš váhu a záměr než pouhou teplotu. Bylo to všechno najednou: světlo, bílé a neúprosně se odrážející od každého povrchu; to měřítko, budovy, vedle kterých vypadal Manhattan skromně, postavené proti obloze