~Raina~

Záliv kolem nás byl obrovský. Město tvořilo jen zubatou, třpytivou čáru na horizontu, ale tady venku byla voda hluboká, neklidně tyrkysová a jako by strhávala samotné okraje mého sebeovládání.

Kaelen se natáhl přes stůl a vzal mě za ruku. Otočila jsem svou ruku a chytila tu jeho, kůže mi v místě doteku hučela. Rozhovor o Leovi – o otcích, které neznáme, a o těch, které ztratíme – strhl zby