~Kaelen~

Snídaně byla v šest. Jen my dva, rohový stůl a v tuto hodinu prázdná hotelová restaurace. Mluvili jsme o nedůležitých věcech, o Leově motokárové lize, o harmonogramu amsterdamské pobočky a o tom, jestli je káva v Burdž al-Arab tak dobrá, jak si o sobě myslí. Byla to ta nejobyčejnější hodina, jakou jsme spolu kdy strávili, a přesto působila, zcela nevysvětlitelně, jako ta nejvýznamnější.

V