~Raina~

Damian zavolal v úterý ráno.

Ne přes právníka. Ne přes společného známého. Přímo na mou soukromou linku, což mi prozradilo, že byl trpělivý už dost dlouho a usoudil, že trpělivost už mu dál neslouží.

Zvedla jsem to při třetím zazvonění.

„Raino.“ Hlas měl stejný jako při večeři: vřelý, nespěchavý, hlas muže, který se už dávno rozhodl, že rozvaha zmůže víc než křik. „Neozvala ses mi.“

„Ne,“