~Grandma Sylvie~

Žiji už dost dlouho na to, abych poznala, kdy se mi vesmír snaží něco sdělit.

Nekřičí. Neohlašuje se předem. Prostě vám jen něco položí před oči – tvář, slovo nebo dětskou ručku ukazující na portrét – a čeká, zda dáváte pozor.

Já pozor dávala.

Ten chlapec se stále díval na obraz. Se zdviženým prstem ukazoval na prsten na ruce mého mladšího já. Lancasterský ohňový kámen. Ten prsten