~Daphne~

Čekala jsem do dvou do rána.

Seděla jsem v křesle ve svém křídle, káva mi chladla, oči jsem upírala do chodby a uši měla nastražené na každý zvuk v domě – dveře, kroky, ten specifický zvuk někoho, kdo odchází. Namlouvala jsem si, že nečekám. Že jsem prostě jen vzhůru. Lidé přece bývají vzhůru ve dvě ráno ze zcela nesouvisejících důvodů.

Usnula jsem v křesle ve dvě patnáct.

Když jsem se pr