~Raina~

Ucítila jsem to ještě dřív, než jsem se úplně probudila.

Káva. A pod ní něco teplého a lahodného. Zvláštní vůně kuchyně, v níž se pohybuje někdo, kdo ví, co dělá.

Otevřela jsem oči.

Kaelenova strana postele byla prázdná. Prostěradlo ještě hřálo. Chvíli jsem tam ležela a naslouchala zvukům vycházejícím z mé kuchyně — tomu specifickému domácímu klidu, tiché výkonnosti někoho, kdo se pohybuje