~Kaelen~

Ležel jsem ve tmě jejího brooklynského střešního bytu, ale ticho v pokoji bylo pouhým klamem.

Spala přitisknutá k mé hrudi, dech měla pomalý a vyrovnaný, ale v mých žilách stále ještě vřela temná, spalující krev. Pokaždé, když jsem zavřel oči, neviděl jsem ztemnělou ložnici. Viděl jsem jídelní stůl v sídle Beaumontových. Viděl jsem Nathaniela, jak se k ní naklání. Viděl jsem to zdvořilé,