~Damian~

Ten hovor přišel ve dvě odpoledne.

Když mi zazvonil telefon, byl jsem ještě v hale soudní budovy. Viděl jsem, jak rozsudek padl. Seděl jsem u stolu a poslouchal soudkyni, jak čtyřikrát použila slovo „podvržený“, a ve tváři jsem nehnul ani brvou, protože jsem strávil patnáct let v místnostech, kde zachovat klidný výraz znamenalo rozdíl mezi tím, zda odejdete po svých, nebo vás vynesou noha