~Kaelen~

Cesta výtahem do střešního bytu byla nejdelších devadesát vteřin mého života.

Hruď jsem měl sevřenou, dech krátký a trhavý, v krku mi stále zůstávala syrová měďnatá pachuť krve. Ruku jsem měl v hrozném stavu. Krev z roztříštěné křišťálové sklenice zaschla v tmavých, lepkavých šmouhách přes mou dlaň a prsty, ale z čerstvých řezných ran stále prosakovala a během cesty ušpinila kůži na mém v