~Kaelen~

Tiskl jsem ji k hrudi a pomalý, rytmický dech byl tím jediným, co narušovalo tiché šero obývacího pokoje.

Netušil jsem, že po mně touží až takhle moc. Neuvědomoval jsem si, jak hluboké zoufalství se pod tou její ledovou korporátní maskou skrývá. Způsob, jakým se do telefonu dožadovala odpovědi, kde jsem, ten syrový, bodavý panický tón v jejím hlase – byl to hlas ženy vyděšené k smrti, že