„Nikdo,“ řekla jsem.

„Echo,“ řekl.

„Nech toho,“ vyštěkla jsem, ale on ani nebrvl.

„Kdo?“ zeptal se znovu.

Vydechla jsem a nenáviděla ten pocit, jak se mi svírá hruď.

„Můj otec,“ řekla jsem a Ronan neřekl ani slovo.

„Ovládal všechno. Kde jsem stála, co jsem říkala, kdy jsem jedla a kdy spala, na koho jsem se podívala a jestli smím dýchat, aniž by usoudil, že i to dělám špatně,“ pokračovala js