Ronan tu vzdálenost rychle překonal a jeho ruka se zastavila kousek od mého ramene. Hned se mě nedotkl, protože uviděl ten nůž a všiml si toho, jak se na něj dívám.

„Nesahej na to,“ řekl.

„To jsem neměla v úmyslu,“ odpověděla jsem.

Čepel byla zabořená hluboko ve dřevě a rukojeť byla tmavá od zaschlé krve. Nebyla čerstvá a nebyla moje. Neslyšeli jsme o tom, že by někdo z našich chlapů byl napade