Auto se mě drželo a neujíždělo stranou a na nic si nehrálo. Silnice se zúžila do úseku, který se táhl podél zadních stromů, kde domy řídly a hluk ustupoval.

Zpomalila jsem a stoupla si na okraj cesty. Otočila jsem se jen tolik, abych ho viděla, ale abych nevypadala, že ho kontroluju. Otáčky motoru klesly a auto se mi přizpůsobilo, jako by se rozhodlo, že já jsem jeho cíl.

„Dobře,“ zamumlala jsem.