Ve vteřině, kdy Ronan dopadl na beton, se ve mně něco zlomilo s takovou silou, že to přehlušilo všechno ostatní. Zvuk střelby před místností zmizel pod náporem zuřivosti, která se mi drala hrudí.

„Ronane!“ vykřikla jsem a vyrazila k němu, ale jeden z Baneových mužů mě popadl za ruku dřív, než jsem k němu stihla doběhnout.

Zareagovala jsem okamžitě, vztek mi zbystřil každý pohyb. Vrazila jsem mu