Jízda zpátky na pozemek mi připadala delší než cesta tam. S každou ujetou mílí na mě dopadalo těžší a těžší vyčerpání, zatímco studený noční vzduch narážel do krve zasychající na mé kůži. Motorky jely ve tmě těsně u sebe a nikdo moc nemluvil, protože všichni vypadali příliš zničeně na to, aby předstírali, že jsou v pohodě.

Seděla jsem za Ronanem a rukama ho svírala kolem pasu. Přes napětí zaryté