Prasknutí větve za mnou rozřízlo ticho a mé tělo zareagovalo dřív, než to mozek plně pobral. Prudce jsem se otočila a vytáhla nůž zpoza pasu.

„Klídek,“ ozval se okamžitě Ronan, který vyšel ze stromů s mírně zvednutýma rukama, ale tep mi i tak nepřestával bušit a okamžitě mnou projelo podráždění.

„Ježíši Kriste. To tě teď baví lidi takhle plížit za zády?“ vyjela jsem na něj.

„Zmizela jsi hned, co