Vrátit se zpátky do školy bylo těžší než vejít do Baneova skladiště, a tohle zjištění se mi zarylo pod kůži, zatímco na mě všichni civěli pokaždé, když jsem procházela chodbami.

Nikdo se na mě už nedíval stejně.

Někteří vypadali nervózně, jiní zase fascinovaně a obě reakce mě štvaly úplně stejně, protože ve skutečnosti už mě neviděl ani jeden z nich.

Viděli jen fámy a krev, tu holku motorkářů,