Koncem týdne celá klubovna vypadala k smrti vyčerpaně a nikdo to nenesl hůř než Ronan.

Už skoro vůbec nespal, protože ho každý sebenepatrnější zvuk okamžitě probudil. Většinou jsem ho přistihla, jak kolem třetí ráno sedí dole u kuchyňského stolu a s tmavými kruhy pod očima zírá do map s trasami hlídek.

"Nakonec se složíš," zamumlala jsem jedné noci, když jsem napůl spící vešla do kuchyně.

"Dnes