Později večer jsem ho našla samotného poblíž garáže, zrovna když dělníci balili věci na noc.

„Chováš se divně,“ řekla jsem a Ronan zvedl oči.

„To to teda zužuje,“ odtušil.

„Víš, jak to myslím,“ řekla jsem.

Na chvíli odvrátil pohled a pak si povzdechl.

„Lidé ti teď naslouchají,“ řekl a to mě překvapilo.

„Poslouchali mě už dřív,“ namítla jsem.

„Ne takhle,“ řekl.

Ta odpověď přišla rychle a upřímně. Z