Jednorázový telefon třikrát zazvonil, než jsem ho konečně zvedla, a v tu chvíli už na mě upírali zrak všichni v bytě, které Ronan svolal.

Stiskla jsem tlačítko reproduktoru a vteřinu nato v něm krátce zapraskal šum.

Pak místnost zaplnil Baneův hlas. Zněl klidně, kontrolovaně a nebezpečně uvolněně.

„Echo,“ pronesl a Ronanovo tělo se okamžitě celé napjalo.

„Říkal jsem si, za jak dlouho ten tunel naj