Jméno mého otce na složce zapůsobilo jako rána pěstí do krku a já na něj několik vteřin jen zírala, zatímco se můj mozek snažil vzpamatovat.

Pak se dostavil vztek – rychlý a spalující.

Popadla jsem složku a vyrazila rovnou ze Strykerovy kanceláře.

Našla jsem ho u garáže, kde mluvil s Maddoxem a Wyattem, a vteřinu nato, co uviděl spis v mé ruce, se jeho výraz změnil.

Nebyl to údiv ani poznání. Což