„Víš, co mě děsí?“ zeptal se.

„Kromě úplně všeho?“ opáčila jsem a jemu lehce cukly koutky.

„Chytrolínko,“ řekl. Usmála jsem se a on se zády opřel o motorku.

„Klub ti teď naslouchá, kdykoliv promluvíš,“ dodal.

V těch slovech nebyl hněv ani žárlivost. Byla v nich starost.

Než jsem stihla odpovědět, odnikud se zjevil Wyatt. Zase.

Ten chlap měl vážně příšerné načasování.

„Nazdar, hrdličky,“ zahlásil.