V pozdním odpoledni jsem seděla u dalšího stohu záznamů a snažila se sestavit časové osy.

Ronan se nakonec objevil vedle mě.

„Ještě ses nezastavila,“ řekl, ale já ani nezvedla hlavu.

„Mám práci,“ odsekla jsem.

„Vynechala jsi oběd,“ připomněl.

„Nemám hlad,“ řekla jsem.

„Nesnídala jsi taky,“ trval na svém.

Četla jsem dál, což se ukázalo jako chyba, protože Ronanovi konečně došla trpělivost.

„Echo,“