Když jsem se otočila zpět, abych se podívala na nyní klidnou hladinu vody, zmocnil se mě tam venku velmi strašidelný pocit.

„Co to děláš? Musíme tě dostat do nemocnice,“ řekl Roman. Ale já věděla, že takhle to není správně. Nemohli jsme to takhle nechat.

„Ještě nemůžeme odejít,“ řekla jsem.

Zírala jsem na vodu a myslela na svého otce pod hladinou, tam v autě. Myslela jsem na celou tuhle situaci.