JACŮV POHLED

Našel jsem ji o dvacet minut později na požárním schodišti za naším oknem, jak sedí na kovovém roštu s koleny přitaženými k hrudi. Nedala nijak najevo, že vnímá mou přítomnost, když jsem vylezl ven a usadil se vedle ní, ale ani mě neposlala pryč.

Pod námi město hučelo svou obvyklou noční energií – sirény v dálce, noční provoz, občasný výkřik z ulice. Normální lidé žijící normální živo