POHLED ROMANA

Osm hodin odhrabávání zříceného kamení a zkroucených ocelových traverz mi rozedralo ruce do krve a záda třeštila bolestí, ale pláč Vivienne odkudsi zpod suti mě neustále hnal kupředu. Každých pár minut jsme ustali v práci a naslouchali, abychom se ujistili, že matka i dcera jsou v tom podzemním vězení stále naživu.

„Ještě tak půl metru a měli bychom se prokopat skrz,“ oznámil velitel