"Kaeleni, jsi to opravdu ty?"

Valerie Winslowová tam stála, oči se jí chvěly, jak zadržovala slzy.

Nechápala proč, ale jakmile znovu spatřila Kaelena Vance, zachtělo se jí plakat – pocítila naprosto bezdůvodné, nepotlačitelné nutkání k pláči.

"Samozřejmě, že jsem. Děje se něco?"

Kaelen ležérně zvedl sklenici mléka a znovu si lokl, ve tváři klidný a nevzrušený.

Právě se vrátil do své vily v „Silver