Jeden jediný úder dlaní – víc nebylo třeba, aby celá jednotka ztichla jako hrob.

V jedné vteřině tam bronzový kotel – masivní, těžký a téměř nezničitelný – stál přesně tam, kde stával vždycky. A v další? Byl pryč, rozmetaný na kusy, jako by byl z křehkého skla.

Jeho pokroucené úlomky dopadaly k zemi v hustém dešti a za ním se kus vnějšího skalního masivu sesypal, jako by do něj naplno narazila dem