Malcolm tam stál v naprostém klidu, ruce složené za zády, stříbřité vousy mu povívaly ve vánku. Jeho hlas se nesl vzduchem, klidný, ale velitelský, a každé slovo dopadalo s nezměrnou vahou.

Gideon zamrkal a okamžitě se vzpamatoval. Srdce mu div nevyskočilo z hrudi.

„Pradědečku?!“

Vykročil kupředu a se zaťatými pěstmi přitisknutými k sobě složil uctivou bojovou poklonu. Tvář mu rozzářila směs posvá