Selene stála dlouho jako přimrazená, než sama nad sebou zavrtěla hlavou. "Selene… na co to myslíš? Jak by to mohl být on?" zašeptala a v očích se jí mihl záchvěv smutku.

Tenkrát bylo tomu chlapci pouhých deset let – zbavený bojové síly, se všemi bojovými dovednostmi vymazanými, vyhnaný z rodiny Vanceových, aby se o sebe postaral sám. Celou dobu věřila, že nezemřel, ale jak roky plynuly, naděje jí