Pohled Sieny

„Zapomínáš,“ práskl Edward rukou do stolu, až mu z toho úderu zbělely klouby, „kdo tuhle společnost řídí.“

Vstala jsem a pohlédla otci přímo do očí. Jeho oči, které měly stejný jantarový odstín jako ty mé, planuly sotva potlačovanou zuřivostí. V žaludku se mi utvořil ten známý chladný uzel – ten, který tam byl už od dětství, kdykoli zvýšil hlas.

„A ty zapomínáš,“ pronesla jsem a udrže